Lubomír Kábrt

Otevřená autobiografie tanečníka, choreografa a zakladatele Kábrt Cupu.

„Od kojeneckého ústavu v Děčíně přes Národní divadlo až po Euro Kábrt Cup — příběh, který se nedá vymyslet.“

Kniha se právě připravuje. Na následujících stranách najdete kompletní rukopis, tak jak vzniká — bez příkras, bez cenzury, bez PR.

Dvacet let jsem o sobě mlčel. Nechtěl jsem, aby lidé viděli chlapce z kojeneckého ústavu — chtěl jsem, aby viděli tanečníka. Dnes vím, že jedno bez druhého nedává smysl.

Tahle kniha není o slávě ani o tancování. Je o tom, co stojí za každou minutou na jevišti: o rodině, která mě přijala, o učitelích, kteří mi věřili, o lidech, kteří mě chtěli zlomit — a o rozhodnutí nepřestat.

Píšu ji pro každého, kdo někdy stál na startu bez výhod, bez peněz a bez jistoty — a přesto nepřestal snít.

Můj příběh začíná v Děčíně, kde jsem se ocitl v kojeneckém ústavu z neznámého důvodu. Bylo mi už tři a půl roku. Na kojenecký ústav jsem byl už příliš starý a měl jsem směřovat do dětského domova. Díky rodině Kábrtů, která neváhala přijmout romské dítě z ústavu, jsem ale našel domov, kde jsem mohl vyrůstat v bezpečí. Považuji tuto rodinu za svou vlastní a jsem za to nesmírně vděčný.

Dnes už vím, že jsem měl i sourozence. V té době se ale sourozenci rozdělovali — prý proto, aby měli větší šanci na přijetí do rodiny.

Vzpomínám na den, kdy mě moji náhradní rodiče přišli vyzvednout. Celý tento okamžik vnímám jako velký šok. Bylo mi tehdy tři a půl roku, uměl jsem jen pár slov, a teď, s odstupem času, si uvědomuji, jak jsem byl v té době zanedbávaný. Chyběla mi láska a péče, kterou jsem potřeboval. Přesto byl ten den také zázrakem, když mě přivítala rodina Kábrtů, a dokonce mi věnovali první dárek — pamatuji si, že to bylo malé auto. Pro mě to v té chvíli znamenalo nesmírně moc. S tímto okamžikem začala moje nová a důležitá etapa života.

Začal jsem vnímat, že někam patřím. Že mě někdo má rád a já ho vídám každý den. Už to nebylo tak, že se kolem mě stále střídali lidé, kteří za mnou chodili jen proto, že to byla jejich práce. V té době jsem cítil velkou změnu ve svém životě a ta se do mě hluboce vepsala. Především jako poznání, že zázraky se dějí a změna může dát životu jiný směr.

Byl jsem přijat do náhradní rodiny jako třetí dítě v pořadí. Jako malý jsem bral za přirozené, že mám sourozence Davida a Marka. I když nebyli biologicky příbuzní, vytvořilo se mezi námi silné pouto a vnímali jsme mezi sebou jakékoliv bariéry jen minimálně. Po mém příchodu do rodiny se ještě připojila sestra Eva a bratr Dan.

Už od dětství mě rodiče vedli k umění a divadlu, což se stalo mým vášnivým zájmem. Můj otec byl korepetitorem v tanečním oboru a učitelem klavíru na místní umělecké škole, což nám všem přirozeně otevřelo cestu ke studiu na této škole v Čáslavi.

V roce 1999 jsem začal s tancem — se současným, klasickým a s tanečním stylem. Tehdy jsem ještě neměl jasno v tom, co mě opravdu zajímá, a měl jsem šanci vyzkoušet si různé činnosti, které posilovaly mou osobnost. Hrál jsem šachy, což mi přineslo zkušenosti s tvorbou strategií. Chodil jsem do kroužku pro rybáře, kde jsem se učil trpělivosti. Navštěvoval jsem také keramický kroužek, kde jsem pracoval s materiálem a projevoval svou uměleckou kreativitu.

Vždy, když jsem měl příležitost vidět nějaké umělecké vystoupení, ať už to byli umělci v cirkuse nebo tanečníci na kulturní akci, byl jsem naprosto ohromen. Moje mamka nás pravidelně vedla na divadelní a cirkusová představení. Brzy jsem začal toužit po vstupu do tanečního světa, který byl dostupný na Základní umělecké škole (ZUŠ). Ve věku 13 let jsem úspěšně absolvoval konkurz do tanečního studia ART v Čáslavi pod vedením učitelky Hany Neumanové.

V patnácti letech jsem objevil twirling a připojil se k úspěšné skupině AVANTI. Spolupráce s Hanou Neumanovou mi otevřela dveře k mnoha oceněním, včetně opakovaného titulu Mistra ČR v twirlingu, Mistra a Vicemistra Evropy v twirlingu, a stát se nejúspěšnějším twirlerem v ČR. Pro dosažení takových úspěchů jsem musel často trénovat až osm hodin denně. S omezenými možnostmi pro trénink jsem často praktikoval trénink venku na ulici nebo na umělé trávě ve Vodrantech v Čáslavi.

Abych překonal obavy z veřejného vystupování, aktivně jsem vyhledával místa pro trénink, kde se nacházeli lidé. Tato praxe mi nejen pomohla zbavit se ostychu, ale také mi poskytla příležitost plně se věnovat své vášni.

Díky Veronice Haufové, která hledala tanečního partnera a oslovila mě, jestli bych nechtěl vyzkoušet jiný druh tance, který se tančí v páru, jsem rád přijal nabídku a v roce 2007 jsem soutěžně tancoval latinskoamerické a standardní tance v taneční škole Antonína a Jany Novák v Kutné Hoře. Byla to pro mne úžasná zkušenost, na kterou moc rád vzpomínám.

Musím říct, že jsem se v této taneční škole naučil spoustu věcí a poznal tam skvělého kamaráda Davida Čechlovského.

V roce 2009 jsem byl přijat na Taneční konzervatoř v Praze (TCP). Na konzervatoři jsem se stal členem dvou studentských souborů — Baby Balet Praha a Balet Praha Junior. V tomto období jsem se seznámil se slečnou Klárou, se kterou se mi během několika let podařilo vytvořit pevný vztah. Nejvíc jsem vděčný za její oporu, která byla pro mě důležitá pro můj další sebe rozvoj.

Věnoval jsem jí jako student taneční konzervatoře balet s názvem „Only you and me“, který získal v Národním divadle cenu studentské Thálie 2013, kde současně měla premiéru i choreografie.

Účastnil jsem se televizní show „Česko Slovensko má talent“ v roce 2013 a měl jsem tu čest stát se semifinalistou. Tato soutěž byla pro mě nejen výzvou, ale i velkou zkušeností. Otevřela mi mnoho příležitostí, ale bohužel přinesla i několik negativních aspektů, včetně závisti a neprávem zavřených dveří.

Před svou účastí jsem sledoval několik předchozích dílů této soutěže a bylo mi jasné, že každý soutěžící zde prezentuje svůj vlastní životní příběh. Přesto jsem se rozhodl nevyprávět o své vlastní historii. Mým cílem bylo, aby veřejnost nahlédla za můj výrazový projev a chápala, že přináším umělecký prvek, který může přinést radost a inspiraci ostatním. Nechtěl jsem vzbuzovat lítost, ale spíše sdělit, že umění, kterým se zabývám, může přinášet radost a obohacovat životy.

V roce 2014 jsem založil projekt T.B.D. art school, který byl twirlingovou a taneční školou. Tento nápad mě pronásledoval od mých patnácti let, kdy jsem si poprvé uvědomil, že chci být učitelem tance a živit se touto uměleckou vášní. Vytvořil jsem školu zaměřenou pouze na talentované děti v České republice i v zahraničí. V rámci tohoto projektu jsem pořádal vzdělávací workshopy a kurzy twirlingu jak v Česku, tak i v zahraničí (Polsko, Slovensko, Maďarsko).

I když se mi podařilo za krátkou dobu se svými svěřenci získat ocenění na Mistrovství České republiky, uvědomil jsem si, že stále mám hodně práce před sebou, abych dosáhl svých ambicí a stanovil si jasnější cíle. Proto jsem se rozhodl ukončit tento projekt a přijal nabídku vyučovat v zahraničí.

Dostal jsem se do Německa, kde jsem působil ve městě Überlingen v taneční škole po dobu 7 měsíců. Byla to pro mě zajímavá příležitost, kde jsem měl možnost setkat se s úžasnými lidmi a vytvořit si krásná přátelství.

Avšak srdce mě vždy táhlo zpět domů kvůli mé přítelkyni Kláře v České Republice. Po 7 měsících jsem se proto rozhodl vrátit.

V roce 2015 jsem založil CzechKábrtCamp — vůbec první mezinárodní twirlingový a taneční tábor v České republice. Zúčastnilo se ho 90 dětí z 8 různých zemí. Byl to zcela jedinečný projekt, který v té době neměl obdoby.

Bohužel se však objevili lidé, kteří tuto příležitost využili ve svůj prospěch a začali přetahovat mé klienty na svou stranu. Jelikož jsem byl v podnikání nováčkem, bral jsem vše velmi osobně a dlouho jsem si vyčítal, že to byla moje chyba.

Ve stejném roce jsem vytvořil také MFTT — Mezinárodní festival twirlingu a tance, který navštívilo přes 400 diváků a těšil se velkému zájmu. I přesto jsem narazil na další nepříjemnou zkušenost — mnoho lidí se raději dívalo na festival přes plot letního kina, aby se vyhnulo placení vstupného. Přestože akce byla úspěšná, vysoké náklady a tato situace mě tehdy zasáhly.

Po těchto dvou projektech jsem byl nucen rychle nastoupit do zaměstnání, abych mohl pokrýt všechny vzniklé závazky. Bylo to těžké období, ale zároveň mi umožnilo zpomalit, přehodnotit své kroky a začít přemýšlet o strategičtějším a udržitelnějším směru v podnikání.

V roce 2016 jsem se stal členem sportovní komise České twirlingové federace (kde jsem působil do roku 2018).

Rovněž v roce 2016 jsem se rozhodl odejít do Německa, kde jsem působil jako učitel a choreograf v několika prestižních tanečních školách.

Díky své práci a zkušenostem jsem zván jako porotce mnoha mažoretkových, twirlingových a tanečních soutěží po celé ČR. Jako osvědčený lektor twirlingu a učitel tance jsem zván i na mezinárodní workshopy (Polsko, Slovensko, Maďarsko, Německo).

Mám za sebou také natáčení řady reklam. Natáčel jsem pro světově známé značky Oral-B, Lego, spoty Evropské unie, Apple, Louis Vuitton a další.

V roce 2019 jsem založil celostátní taneční soutěž s názvem Kábrt Cup — 1. ročník v Kutné Hoře přivítal 1 500 účastníků. Soutěž měla velmi kladné ohlasy a byl o ni velký zájem i pro další ročníky.

Ve školním roce 2018/2019 jsem působil jako učitel tance na ZUŠ v Mostě a v roce 2019/2020 na ZUŠ Moravská Třebová (120 žáků). Od září 2020 jsem začal působit jako učitel tance a mažoretek na ZUŠ ve Dvoře Králové.

V roce 2023 jsem založil Taneční školu Kábrt Family v Čáslavi a v Kutné Hoře (130 žáků).

V roce 2024 jsem rozšířil působnost taneční školy Kábrt Family o Prahu, Pardubice a Kolín.

V roce 2025 rozšiřujeme taneční školu do Brna a Olomouce.

V roce 2025 se Kábrt Cup v České republice konal již popáté. Ve stejném roce se projekt rozšířil do Polska, kde proběhl první ročník soutěže určený výhradně pro polské tanečníky. Zároveň se v roce 2025 začala připravovat expanze do dalších evropských zemí — konkrétně do Německa, Rakouska a Chorvatska. V rámci této vize vzniká také myšlenka Euro Kábrt Cupu — mezinárodní soutěže, která propojí ty nejlepší choreografie napříč všemi zeměmi zapojenými do projektu.

Jak jsem musel zaplatit 700 000 Kč a nakonec zaplatil 350 000 Kč.

Rozhodl jsem se, že pro novou sezónu (14.–20. 7. 2024) budu organizovat Taneční tábor Kábrt Camp v hotelu Kácov. Oslovil jsem je e-mailem s žádostí o uspořádání akce.

Komunikace probíhala bez problémů. Z hotelu mi poslali informaci, že objednávka bude platná pouze tehdy, pokud ji oficiálně potvrdím. Doslova napsali, že pokud do 14 dnů od jejich výzvy nepotvrdím, dohoda padá. Jelikož byla nabídka finančně příliš náročná pro naše klienty, na výzvu jsem nereagoval — s vědomím, že objednávka tím pádem nebude platná.

Hotel mě již dále telefonicky nekontaktoval. Jediná reakce přišla až zhruba dva měsíce před plánovanou akcí, kdy mi napsala paní (pravděpodobně manželka majitele) s dotazem, jak to vypadá. Do té doby se více než pět měsíců nikdo neozval.

V září se mi navíc stal vážný úraz — praskl mi vaz. Kvůli tomu jsem byl neschopný cokoliv řešit. A právě v té době začal soud, kde po mně Sport hotel Kácov požadoval náhradu újmy ve výši 700 000 Kč. Byl jsem v šoku. Nečekal jsem to, a v kombinaci se zraněním to pro mě bylo psychicky nesmírně náročné.

V duchu jsem s tím vším vůbec nesouhlasil. Ale společnost hotelu Kácov má obchodní podmínky nastavené tak tvrdě a nespravedlivě, že já jako OSVČ bych neměl šanci uspět. Moje právnička mi vysvětlila, že případná úspěšnost u soudu by byla sotva 20 %.

Co mě na celé situaci nejvíce mrzí, je, že podle mého názoru šlo o záměr mě zlikvidovat. Lidskost tady nebyla absolutně žádná. A přitom jsem jednal v dobré víře — reagoval jsem přesně tak, jak sami uvedli ve své výzvě: že pokud objednávku do 14 dnů nepotvrdím, tak sejde z dohody.

Nakonec jsem musel požádat o pomoc právničku a moji rodinu. Díky nim se podařilo uzavřít mimosoudní dohodu. Místo 700 000 Kč jsem nakonec zaplatil 350 000 Kč — tedy o polovinu méně.

V roce 2025 jsem po dvou letech příprav rozšířil Kábrt Cup do Polska. Bylo nutné nastudovat tamní zákony a splnit všechny povinnosti, abychom mohli soutěž uskutečnit.

Rozšiřování projektu do zahraničí je náročné a vždy s nejistým výsledkem, ale vyplatilo se.

Toto je zatím pracovní verze knihy. Postupně budu doplňovat další kapitoly, fotografie a osobní vzpomínky.

Pokud vás příběh oslovil a chcete vědět, až kniha vyjde tiskem, napište mi na kabrtcompany@gmail.com.